Vlk obecný
V poslední době se o vlcích hodně mluví. Proč? Člověk v minulosti vlka systematicky pronásledoval, až ho úplně vyhubil. Zmínky o posledním zastřeleném vlku v oblasti Českého Švýcarska pochází z roku 1756. Všichni víme, že naděje umírá poslední. A pro vlka to platí také. V současnosti se vlk obecný postupně do Česka vrací. V Českém Švýcarsku se pravidelně vyskytuje a je monitorován od roku 2017. Je to spíš plaché zvíře a člověka záměrně nevyhledává.
Co o něm víme?
Vlk obecný (neboli Canis lupus) je vrcholovým predátorem. Možná to zní děsivě. Ale klid. Jeho hlavním úkolem v přírodě je především snižování stavů přemnožené nebo jinak oslabené zvěře. Svým způsobem jsou v lesích díky němu odolní a zdraví jedinci. Největší zálusk má na jelena, srnce nebo divoké prase. Potravy dokáže denně spořádat 3 až 5 kilogramů. Na druhou stranu, pokud je to nutné, vydrží bez potravy několik dní.
Vlci žijí ve smečce. Má obvykle 3–8 členů. Jejich teritorium se rozkládá na ploše několika desítek km2, pokud mají dostatek potravy. Samice vyvádí 4–6 mláďat v bezpečí brlohu. Okolí začnou objevovat až po 8 týdnech. Často se o ně časem starají i ostatní členové smečky.
Je pravda, že chovatelé hospodářských zvířat se na vlka dívají spíše s despektem než s respektem. Pokud například stádo ovcí není dobře zabezpečeno, chytrý vlk se k ovcím snadněji dostane. Incidentů je naštěstí méně a méně, protože si postupně na přítomnost vlků zvykáme. Bývali do konce 17. století v české přírodě běžnou šelmou psovitou.